Peter Graham – Trio (2017):
„Kdysi jsem učil dirigenty. V jedné hodině jsem jim vyprávěl o Mortonu Feldmanovi, o jeho kompozičním vývoji a o tom, jak se po roce 1968 vrátil ke konvenční notaci. Jedna studentka se zeptala: „A co prosím vás znamená to konvenční…?“ Nikdo nevěděl, tak jsem jim to musel vysvětlit.
Tuhle historku jsem rád dával k dobru jako doklad všeobecného rozhledu mladých dirigentů. Teprve nedávno mi však došlo, že ta otázka nebyla zas tak hloupá – co vlastně znamená konvenční? Slovníkové významy jsou známé: obvyklý, dohodnutý, smluvený, běžný, tradiční, všední, postrádající osobitost, nenápaditý. Samo slovo „konvence“ (z lat. conventio – shromáždění, dohoda) znamená úmluvu, ustálené pravidlo.
Ale jak je to v hudbě? Tam je to přece jedna konvence na druhou! Ať už zní hudba u táboráku, v Rudolfinu nebo třeba na techno párty, všude má svoje konvence a není radno je porušovat. Navíc každá doba si potrpěla na svoje konvence, stejně jako každá společnost. Co je někde běžné, působí jinde jako výstřednost. Co je dnes vlastně konvenční? „Nekonvenční“ způsoby hry nebo „klamný závěr“? Je kombinace houslí, violy a klavíru konvenční, nebo už přežitá a zapomenutá – a tím pádem vlastně nekonvenční? Mohu si v soudobé skladbě dovolit zvětšený, nebo snad dokonce zmenšený akord? Pro jakého posluchače to bude nebo nebude konvenční? A který je od sebe vůbec pozná?
Podobných myšlenek se mi vyrojilo tolik, že jsem odložil již načatou skicu, která mi připadla – v rámci mého hudebního myšlení – již konvenční, a začal se prokousávat houštinou blbých a trapných fantazií, vyrůstajících z představ různých konvencí v různých stylech, světech i dobách. Vodítkem mi byl výrok Jaspera Johnse: „Být umělcem znamená vzdát se všeho – včetně touhy být dobrým umělcem!“ A také jeden citát Johna Cage: „Když jsou lidé zamilovaní, začnou mluvit nesmysly.“ Při práci jsem si také uvědomil, proč staří mistři psávali svá tria a sonáty po tuctech – hra s konvencemi totiž nikde nekončí a vede stále dál…
Touto skladbou se tedy omlouvám oné studentce, její otázka se nakonec ukázala být inspirativní.“
PG (JŠ)
